malá ochutnávka.....

I. kap 21. 

जानूर्वोरन्तरे सम्यक्कृत्वा पादतले उभे । ऋजुकायः समासीनः स्वस्तिकं तत्प्रचक्षते ॥ १.२१ ॥

jánúrvorantaré samjakkritvá pádatale ubhé । řidžukájaḥ samásínaḥ svastikaṃ tatpračakšate ॥ 1.21 ॥

Džánu - koleno; úrvoḥ - (a) stehno; antare - mezi; samjak – stejným způsobem; křtvā - dělat,tvořit; páda-tale – chodidla nohou; ubhé – hledět vzhůru; řidžu - vzpřímený,rovný; kájaḥ - tělo; samásínaḥ - pohodlné sezení; svastikaṁ - Svastika (zkřížený sed); tad – tamto, tento (pozice vsedě); pračakšaté – se nazývá.

Pozice se jmenuje Svastikásan. V Evropě je slovo svastika spojené s diktátorem Hitlerem. Ale kde  by vzal diktátor svou sílu, kdyby neměl svastiku? Nějaké čarodějnictví v tom zřejmě  bylo schované.

Svastika je symbolem štěstí, blahobytu, aktivity, konání, karmy, realizace, zrození. Symbol svastiky je spojen s Ganéšou a Bohyní Lakšmí. Je zde silné propojení s tímto symbolem,  Lakšmí  představuje bohyní bohatství a Ganéša boha moudrosti.

Když mluvíme o svastice,  tak cítíme dilema, protože nechceme tento symbol spojovat s Hitlerem. Hitler  je osoba nedávná, svastika je ale několik tisíc let stará. Jako v případě kříže, který je symbolem Ježíše a přitom někdo pomocí kříže může zabíjet zvířata. Kříž je dobrý, ale jeho použití na jatkách je jiná věc. Podobně se to má i se s svastikou. 
V józe slovo Svastik znamená štěstí a pozitivum.
Z pohledu ájurvédy si vzpomeňme, že když jsou okolo (symbolu) háčky, a když začnou fungovat, pak jaká je to guna?Khara – drsná. Kdyby byl nakreslený kruh, bude to hladké a nic se z toho tvořit nebude. Ale když je to khar, tak to řeže, objevuje se něco jiného. Slovo svastika pochází ze slova šťastná, zahájení činnosti s dobrou karmou, kreativita. Kvůli tomu autor Hathajógy Pradípiky, pán Svátmárám, dal Svastikásan na první místo. Svastikásan je základní polohou.

Je to běžná poloha pro člověka. V takovém sedu může člověk dlouho vydržet a fungovat. V lehu nemůže nic dělat, na činnost ve stoje také není lidské tělo stavěné. Základní stabilní polohou je sed.

Kulturním vývojem se pozice sedu změnila. Dnes existují židle, křesla, lavice,  různé typy sezení. Sezení je „pohodlné“, člověk se rychle postaví na nohy a rychle si sedne zpátky na židli, a přitom má kolena ohnutá v devadesáti stupních. Je tak   připraven vždy vstát a proto si vybírá pozici v sedu na židli. Ale pro lidské tělo to není přirozené. Přirozenost je sednout si na zadek s pokrčenýma nohama v překřížení. To je základní poloha, sednout si na sedací kosti a pokrčit kolena. Pro větší stabilitu se kolena přiblíží co nejníže k podlaze – kolena se dotýkají podlahy. Když se kolena dotýkají, je plocha doteku se zemí velká a vzniká velká stabilita. Když se zadek nebo kolena nedotýkají země a někdo do člověka strčí, může se svalit. Ale když sedí na zemi, má velkou stabilitu, nespadne, ani když usne. Z jakékoli jiné polohy člověk spadne. Známe to z letadla, kde ve spánku padáme na sousedy.

Stabilní poloha je tedy v sedu na zemi, kdy  se stehna z boku dotýkají země a vytvoří se velký trojúhelník, páteř a trup je postavena kolmo k zemi. Obě ruce se položí na kolena, a tak vzniká krásná, stabilní poloha.
Práce se týká jógy, pránaján, přemýšlení. To je práce, kvůli které je tato poloha důležitá. Když děláme tuto práci, tělo se samo o sebe postará. Jiné části mysli, mozku, buddhi nejsou zapotřebí.

Tím se získává soustředění a mysl má větší prostor pro svoji realizaci, a proto Svastikásana.

Existuje mnoho ásan, rozdíl je jen v tom, jak dalece se přetáčí holenní kost, kotník. Tím se to liší. Základní posed je takový, že stehna a kolena jsou na zemi, to vyžadují všechny ásany. Když to tak je, páteř se drží rovně. Páteř je silnou oporou pro celý trup, pro hrudník, břicho, podbříšek, vše je pověšeno na páteř.

Když je páteř rovná, žebra se nepropadají, netlačí na břišní orgány, orgány mají prostor a bránice se může správně pohybovat. S pokrčenými zády se hrudník položí na žaludek a játra, játra se tlačí na střeva, střeva tlačí na močový měchýř a močový měchýř se tlačí na pánev.

Pokrčený hrudník neohrožuje pouze hrudní a krční páteř. Ohrožuje kompletní fyziologii lidského těla. Je to ohromný problém. Mezi orgány je prostor a tekutina, která odděluje orgán od orgánu, dává svobodu pohybu a umožňuje funkci orgánů. Když se bránice zvedne, tak se uleví  žaludku, játrům, ledvinám, močovému měchýři, střevům i pánvi. Pak má učení se pránajámě smysl. Pak orgány v pozici v sedě netrpí.

 První problém  je ale to, že to co chceme, nemůžeme získat. Druhý je ten, že s tím, co chceme dělat, tělo nesouhlasí. My si chceme sednout, ale bolí nás břicho, páteř, nohy. A pak se k tomu, co chceme, nedostáváme.

Stále jsme v nějakém deficitu, stále nám v životě něco chybí a proto začínají jógové techniky středovou polohou.

Problém však je, že si nemůžeme sednout na zadek, aby se kolena dotýkala země, protože celý život se trénujeme v tom, abychom měli zkrácené stehenní svalstvo. Dáváme si záležet na tom, aby všechny svaly na stehně byly zkrácené.  Dokonce už i miminko posadíme do židle a tím  zabijeme jeho stehenní svalstvo. Žádné miminko do židle nechce. Rodič tak zabije jeho stehenní svalstvo. Kvůli tomu  člověk pak celý život trpí, protože nemůže položit kolena na zem. Protože  byl  jako dítě posazen do židle. To je první problém, který začíná už od miminka. A chtít pak v padesáti letech dosáhnout toho, aby svaly byly protažené, je obtížné.

První cvičení je sednout si na zem a povolit abduktory, povolit lýtkový sval, kvadriceps, stehenní sval, kyčel. Když to člověk sám nedokáže, tak je třeba zajít na dátá snéhan, kde se tyto svaly pasivně uvolní a po dátá snéhan, pokud dobrý masér použil správné techniky, tak přijít  domů a rovnou si sednout. Hned  si můžete sednout a trénovat.

Sedneme si na zadek, kolena se dotýkají země a dýcháme. Hned cítíme kostrč, konečník, močový měchýř, třísla, pohlaví,  cítíme všechny orgány. Cítíme od ramen celé tělo. A když cvičíme další krok (dýchání, zpívání OM, další ásany), tak všechno běží krásně a člověk má radost, co všechno udělal. Kdysi to byl základní postoj – sednout si na zadek s koleny na podlaze, protože je to blahodárné. Ale když si nemůžeme sednout, všechno bolí, je to nepohodlné. Když nás to bolí, je vyloučeno, aby  byl život krásný. To je vyloučená věc. Můžeme mít dům a jachtu, ale to není záruka šťastného života, když nás bolí záda, kyčel, abduktory, nemůžeme v noci dobře spát, chodíme na záchod, vydržíme spát jen dvě až tři hodiny a hlava je plná problémů. Můžeme se podívat okolo sebe, na koho se podíváme, je plný problémů. Těžko najdeme člověka bez problémů zad, kyčlí, beder, abduktorů. Těžko si pak najdeme své místo.

Pro šťastný život je Svastikasan se zvednutými chodidly položenými na stehně, otočenými směrem vzhůru. Díky struktuře těla, která je mohutná, si nemůžeme do této polohy sednout, mohutnost je tedy neštěstí, které si člověk nese s sebou. Neschopnost sednout si se zkříženýma nohama je ukázkou neštěstí. To je příklad konstituce kaf. Váta nemůže pokrčit kolena, i když je člověk hodně hubený. Pitta dá nohy za hlavu, ale vydržet s rovnými zády je problém. Problém je v tom, že vazy nemůžou držet rovně, vyhrbí se a orgány napadají jeden na druhého jako brambory. Všechny dóši mají problém, ale když se vyváží, je vát, pitt i kaf v pořádku.

Svastikásana je pozicí ve které se mysl může snadněji osvobodit. Pozicí pro  šťastný život.

Základní poloha není základní polohou v dnešním světě. Ačkoli i dnešní lidé začínají praktikovat tak, že sedí na koberci se zkříženýma nohama a vydrží tak sedět i osm hodin. Pro jógína je to základní postoj.  Měl  by mít alespoň jeden pokoj s kobercem a molitanem, kde může sedět se zkříženýma nohama. To je to důležité pro tělo, mysl i duši.