VÉDANTA ÍŠÁVÁSJOPANIŠAT s komentářem Góvindačárja Dží

Ukázka:

Tato Upanišada začíná tradiční mantrou 

ॐ पूर्णमदः पूर्णमिदं पूर्णात्पूर्णमुदच्यते ॥
पूर्णस्य पूर्णमादाय पूर्णमेवावशिष्यते ॥१॥
ॐ शान्तिः शान्तिः शान्तिः ॥

oṁ pūrṇamadaḣ pūrṇamidaṁ pūrṇātpūrṇamudačjate ॥
pūrṇasja pūrṇamādāja pūrṇamevāvaśiṣjate ॥1॥
oṁ śāntiḣ śāntiḣ śāntiḣ ॥

Plnost (dokonalost). Tam je plnost (dokonalost), tady je plnost (dokonalost). Z plnosti (dokonalosti), plnost (dokonalost) se rodí. Odeber plnost (dokonalost) z plnosti (dokonalosti) a zůstane plnost (dokonalost) sama.

Komentář:

Íša Upanišad začíná modlitbou púrnamadah-púrnamidam a končí ÓM šánti, šánti, šánti. Každá modlitba začíná posvátnou slabikou ÓM, která má jen jeden znak, ale jsou to tři písmena, A, U, M. „A“ a „U“ dohromady zní jako písmeno „Ó“, a proto často píšeme ÓM. Význam slabiky ÓM si můžeme představit jako dnes již neexistující staré telefonní budky s ručním vytáčením. Když se telefonovalo do Prahy, tak se muselo nejdříve vytočit předčíslí 02. ÓM je takové předčíslí spojené s buddhi. V posledním verši Sámkhji bylo vysvětleno, že buddhi (intelekt) je první krok k projevu Átmá do života. Z buddhi (intelektu) se rodí ahamkár, ve kterém je sattva, radžas i tamas. Všechny tři guny jsou skryté v buddhi. Každý projev je dílem agni. V intelektu je skryt kompletní projev, akorát dozrávání má svá pravidla, vyžaduje čas a prostor, aby se vše vyvinulo. V rámci různých etap vývoje vypadají tvary různě. Poslední tvar vypadá úplně jinak než počáteční. Buddhi (intelekt) je prvním projevem Átmá a v následující fázi vzniká ahamkár, vytváření „já“ a „můj“. 

Čas je jen jeden, a pokud člověk neustále cítí já a můj, nic jiného se tam už nevejde. V jednom čase může být jen jedna věc. V daném čase může být buď buddhi nebo ahamkár. Za normálních okolností buddhi není, intelekt není. Za normálních okolností je ahamkár a díky ahamkáru je buddhi utlumeno, přimáčknuto. Stejně jako když spadne mince na zem a nechcete, aby ji někdo viděl, tak na ni šlápnete a jen vy víte, že tam je. Podobně i buddhi je takto utlačeno ahamkárem. Potom se k němu nejde dostat. Buddhi (intelekt) takto nemá šanci. Stejně jako když chceme vidět slunce, které je zakryto mraky. Mrak říká: „Já jsem dnes slunce“. A my slunce nevidíme. Pokud chceme vidět slunce, musíme jít tam, kde nejsou mraky. Nebo udělat skrz mraky tunel a potom můžeme odhalit, že je tam slunce. Podobně jako se vytáčelo číslo 02 pro volání do Prahy, stejně tak je ÓM zvukem, kterým se spojuje existence se svým buddhi, tedy spojování se s vlastním původem. ÓM se dá vyslovit pomocí dutiny ústní, jazykem, nosem. Jógín ve své praxi tento zvuk vytváří směrem zespoda přes muladhára čakru až nahoru k sahasrára čakře. Zvukem ÓM se zvedá celé tělo, celá existence. Minimálně od pupku se dá velice jednoduše vytvořit zvuk, to platí i pro lidi, kteří nejsou jógíny. Tento zvuk podporuje celé tělo a spojuje se s ákášem. Taková modlitba je jako když Átmá telefonuje s Paramátmá. Džívátmá musí nejdříve vytočit mezistátní předčíslí a tím je ÓM. ÓM je vesmírný a jediný zvuk. 

Púrnamadah to jsou dvě slova. Púrna znamená celý, plný, kompletní. Adah to jsou prostorové pojmy. Adah znamená vzdálený prostor, idam znamená blízký prostor (tady a tam). Tam je celek i tady je celek. Tento celek je vyrobený z tamtoho celku a to se dá říci i obráceně. Oba jsou kompletní a jeden je produkt a odraz druhého. Púrnasja je skloňování v sanskrtu, které vyjadřuje směr od celku. Púrnamádája, adaja znamená dát, odevzdat. Když z celku je celek odebrán, odstraněn, vyčleněn, tak pūrṇam evā vaśiṣjate, tak stejně zůstane celek. ÓM tímto znamená „tat tvam asi“, to znamená nitja, věčné. To znamená jeden kus, co může být  jen jednota. A ta jednota má charakteru, který nelze nikdy pochopit jako hmotu. Protože princip hmoty je, že když se z toho něco vytáhne, tak něco bude chybět. Ale u vesmírného věčného Brahma to takhle neplatí. Tam platí nekonečné. Může se odebrat úplně vše a vše zůstane. Tímto principem je Brahma a jeho uznáním a vzpomínáním je tato modlitba. Nakonec je opět ÓM šántih šántih šántih. To překládáme jako mír, mír, mír. Ale slovo mír známe jako válka a ne-válka (mír). Prosazování jednoho na úkor druhého je válka. Někdy pušky, někdy letadla, někdy slova, někdy myšlenky, ale pořád se válčí. Tímto se říká, že není potřeba války. Když já a můj není, tak žádná válka není. Kdo to dělá, jak a čím, to vše je Brahma. Uznáním toho jako jednoho jediného, automaticky zaniká já a moje. Tak zbude jen Brahma a jen mír. Tam je vidět buddhi a átmá. Tam už je vidět procítění Paramátmá. Když telefonujete do Prahy a zadáte předvolbu 02, tak mluvíte s maminkou a ona mluví s vámi. Vedle v budce lidé mluví, kouří, popíjí a vám je to jedno. Vy jen komunikujete s maminkou na telefonu a prožíváte její přítomnost v prostoru, kde momentálně stojíte. Jako byste zkrátili vzdálenost mezi Prahou a Ostravou. Máte pocit, že jste se setkali. To, co se stalo během té doby, když vám někdo z kabelky ukradl peníze, toho jste si ani nevšimli, protože jste si ani neuvědomili, že máte kabelku a peněženku. To si uvědomíte, až když zavěsíte telefon a jste zpět v můj a já. Takže Upanišady, to je komunikace džívátmá a Paramátmá. Proč by někdo volal? Protože tam má maminku a myslí na ni. Dnes má narozeniny a oslavu. Nemůže-li člověk přijít, tak musí alespoň zavolat. Když tato situace nastane, tak zajde do budky a zavolá. Ale když neví, že má maminku, ani neví, kde bydlí, tak volání do Ostravy nikdy neproběhne. Nikdo nebude volat. Podobně Upanišady a Paramátmá není pro každého, kdo nemá v samskáru Ostravu. 

V samskáru není možné rozpoznat buddhi, átmá, Paramátmá. Proto Upanišady nejsou pro každého, jen pro toho, komu je to dané. Obyčejné okolnosti života k tomu nikdy člověka nepřitáhnou. Proč volat do Ostravy, když si tady můžu dát kafe? Musí vzniknout speciální situace, potřeba zavolat. Ne každý má tuto možnost a potřebu. Ten, kdo tuto schopnost a nutnost má, pouze ten se může dostat k Upanišadam. 

Každému je dán ahamkár, ať si žije a hraje. Má uši, nos, ať nakupuje a dívá se do výlohy. Ať dělá věci, které mu nabízí smysly. Hmyz, zvíře, člověk. Všichni jsou vybaveni smysly a myslí. Proto není potřeba jít hledat Boha. Je dost jiných zájmů, které jsou dost dobré. Ale přece někdo Boha hledá, protože má svou Ostravu, svůj samskár, protože mu to nedá pokoj a chce komunikovat. 

Komunikace s Brahma je zvuk ÓM. Tato mantra je modlitba před zahájení učení Íša Upanišad. Íša Upanišady jsou vzdělávání. Upanišady nejsou ke čtení a poslouchání, jsou ke vzdělávání. Vzdělávání je něco jiného, než poslouchání a čtení. Vzdělávání je v poznání Brahma.