malá ochutnávka.....

II kap 2. verš 1II

1. Úvod k pránájám

Svátmárám je autorem spisu Hathajóga pradipika. Zapsal vyprávění svého učitele guru Goratnáth. Toto je první verš nové kapitoly, která se bude věnovat pránájám. Hathajóga pradipika je z osmidílné aštanga jógy. V předchozím díle bylo řečeno, co znamená jóga a my nad tím budeme neustále bádat a pokračovat. Je vysvětleno 8 kroků a v rámci toho je první krok jam, druhý krok nijam, třetí ásany. To vše bylo v prvním díle.
Osobně bych jako nejdůležitější vyzdvihl jam. Když je v životě jam, nejsou ásany zapotřebí a není potřeba ani druhý krok. Stačí první krůček jógy, který se jmenuje jam. Když se chce někdo dokonale připravit a vezme jam do života, stejně jako krev a dech, tak nijam a ásany jsou velmi snadné. Ale žijeme v kalijug, žijeme v moderní době, kde hledíme jako videokamera, která pokud je zapnutá, chytá vše možné. Chováme se jako videokamery, vnímáme vše co je vidět, jen to je pro nás podstatné. Zbytek už podstatný není. Podstatné je to, co videokamera nahraje, co vidí a jaký má zvukový záznam. Kromě toho nás nic nezajímá. Už nás nezajímá „proč“, „co“ ani „jak“. Zajímá nás zvukový a vizuální záznam. V jam a nijam jsou tyto záznamy škrtnuty jako první. Žádná videokamera. Člověk není videokamera, na níž se namontuje procesor s paměťovou kartou. Tomu se říká robot a my jsme dneska jako roboti. Máme videokameru, oči a uši a dopředu formátovanou paměťovou kartu s aplikací windows. Reagujeme podle procesoru, vše je dopředu dáno. Když ti někdo řekne „ty vole“, tak se ti zvedne krevní tlak. To už je v programu. Jinak to nejde.
Když někdo řekne: „Vypadáš moc hezky“, tak roztáhneš rty, vykouzlíš pěkný úsměv a sanžíš se vzbudit dojem sympaťáka nebo sympaťačky. My jsme roboti, roboti moderní doby. V józe je tento robot odpojený v první řadě, nefunguje. Když je robot odpojený, co to vlastně funguje, co to jede? Jede něco jiného. To je právě ten život, schopnost lidstva, člověk. To všechno je v jam. Je tam jak žít. My jsme naformátovaní a jóga ten formát nerespektuje.
Takže pokud člověk vstupuje na cestu jógy, v první řadě je třeba vypnout robota, ať člověk není robotem, ať je člověk člověkem. Rozdíl mezi robotem a člověkem není v tom, že jeden jí a vyprazdňuje se a druhý nejí a nevyprazdňuje se. To není rozdíl mezi robotem a námi. Rozdíl je ve fungování. Jak fungujeme. Fungujeme úplně stejně jako dopředu naprogramovaní roboti. Jinak to ani není možné. Když nás někdo urazí, robot nebude reagovat laskavě a nebude se ptát, co se mu stalo? Robot řekne, ty jsi blbec. Tak je naprogramovaný. Stejně tak se chováme i my. Jógová cesta vyžaduje velice speciální připravenost, čistotu v mysli, nebýt robot, nebýt otrokem paměti, nebýt otrokem mysli. Být svůj. O tom je jóga. Tady to začíná a tady to i končí. Jednoho dne člověk sám není. To je vrchol jógy. Co je k tomu zapotřebí? Celá jóga se týká detoxikace, purifikace. Celá jóga se týká čistoty. Čistoty čeho? Týká se detoxikace těla, orgánů, tkání, kanálů, cév, prán, nervů, mysli, paměti, porozumění. Kompletní detoxikace. Konat neustále kroky k detoxikaci. V první kapitole popsanými jam a nijam zavíráme dveře, aby se již nic netoxikovalo. Náš život, náš čas, nedělá nic jiného, než že hromadí další a další toxiny. Toxiny v těle, toxiny v mysli. Nepřetržitě. Přečteme si knížku a už máme toxin. Koukneme se na video, máme toxin. Poslechneme si přednášku a máme další toxin. Neustále hromadíme toxiny. Jam a nijam je první vstupní brána a dál již žádné další toxiny nepřijímáme a nebudeme je doplňovat. Stejně, jako když máme rozbitý vodovodní kohoutek a z něj kape voda. Neustále kape, celá podlaha je mokrá a neustále utíráme vodu. Nezastavujeme kohout. Den, kdy zastavíme kohout, voda po pár hodinách automaticky zmizí z podlahy. My se ale nesnažíme zastavit kohout, my usilovně utíráme podlahu. To je moderní systém, moderní rodina, moderní škola, moderní medicína, moderní administrace, která se neustále soustředí, jak vyvinout další a další přístroje, které vytírají podlahu. Nikdo nechce řešit, jak zastavit kohout. Jóga a ájurvéda je vědomost a jejich řešení je nejdříve zastavit kohout. Jam a nijam je zastavení kohoutu. Ásan je vytírání podlahy. Ásan jsou fyzická cvičení. Různé polohy, kterými se vyčistí toxiny, ama, avrut, ucpané cévy a nevyvážené dóš. 
Jsem v šoku z toho, že ve všech verších o józe - jestli je psal Vašišta, Ghérand, Pataňdžali nebo je čteme zde v Hathajóga pradipika, ve všech se mluví stejnými slovy. Používají se pojmy dhátu, dóš, vát, prán, agni, čitt, avriti. Tato slova jsou ve všech ájurvédských spisech. V józe se tyto pojmy  vyskytují, ale nejsou v žádné knize o józe rozvedeny. V jógových textech tedy není žádný popis  agni,  dhátu. Tak, kde je? Popis je v ájurvédě. Bez znalosti ájurvédy nelze pochopit jógu. Jóga a ájurvéda se nedá rozdělit, jdou spolu ruku v ruce. Když je někdo rozdělí, tak vzniká spousta nedorozumění. 
Takže jam a nijam - první dva kroky, které jsou v aštangajóze, zastavují příčiny problémů fyziologie a života. Odstranění a udržení, aby podlaha nebyla vůbec mokrá, na to jsou ásany. V dnešní době znamená jóga především krásné legíny, krásnou hypermobilitu. Hypermobilita je ale nemoc, a to jak v moderní medicíně, tak v ájurvédě. Dnešní moderní jógíni extra pružnost považují za dokonalou.Je moudré odlišovat, co je hypermobilita a co je ásan. 
Takže máme dva pojmy, jam a nijam, což jsou vstupní vrata na cestě jógy. Byly již vysvětlené, stejně jako byly překrásně vysvětleny některé vybrané polohy. Všechny polohy se vysvětlit nedají, protože jsou jich stovky tisíc, proto jen ty vybrané. Nyní bude následovat kapitola pránájám. 
Dříve než začnu o pránájám, ujasníme si půdu, na které stojíme. Máme zavřená veškerá vrata, máme vyčištěnou podlahu, vyčištěné tělo. Tělo, které se v józe, ve filozofii jógy, vysvětluje jako anna majakóš. Anna znamená jídlo. Maja pak obsah, kóš znamená koš. Tedy košík, který obsahuje jídlo. Maso, mléko, zelenina, mrkev, vajíčka, všechno je uhlohydrát. A uhlohydrát je anna. Když umřeme, naše maso sežerou červíčci, pro ně je to žrádlo, pokud se tělo nespálí v krematoriu. Naše tělo je maso, pro někoho je to žrádlo, je to anna majakóša. K udržování čistoty v annamajakóš slouží ásan. 
Anna majakóša (tělo) se samo o sobě neumí vyvinout. To by bylo stejné, jako kdyby jste si u řezníka koupili kus masa na bifteky a mysleli si, že z tohoto kousku masa vyroste kráva. Samozřejmě nevyroste. Možná na tom mase najdete plíseň, dehydratuje se to, protože už to není dhátu. Je to tkáň. Kdyby to byl dhátu z krávy, tak by ten kus vyletěl z ledničky v podobě krávy a zabučel by. Proto je rozdíl mezi dhátu a tkání. Dhátu se bohužel u moderních rychloájurvédařů překládá jako tkáň, aby byli jako medici. To není správné. Dhátu je živá tkáň. U pojmu tkáň se nebere v úvahu, jestli je tkáň živá nebo mrtvá. Když moderní biologové, antropologové hledají mamuty, vybírají z nich desettisíc let staré tkáně, a bádají nad DNA, co dělají? Pracují na tkáních. Nemohou pracovat na dhátu. Dhátu je pouze živá tkáň. Takže tělo je anna majakóša, tedy živé tkáně. Kdo je tam, kdo v tkáních žije? Kdo nebo co je to, co je životem v tkáních? V józe se tomu říkáprán. Prán je energie, která je tím životem v tkáni. V této druhé kapitole se bude o prán mluvit celou dobu. Bude řeč o tom, co udržuje život v mrtvolách. Když není prán, tak je člověk mrtvý. Ten prvek života se jmenuje prán. Co se děje, když je člověk v kómatu? Děje se to, že člověk dýchá, má napíchnutou glukózu, je na něm nelepené čidlo na hrudníku kvůli EKG, do močového měchýře má zavedenou cévku a pytlík na odpad z tlustého střeva. Tělo funguje, tělo není mrtvé, krevní tlak tam je, pulz tam je, buňky jsou živé, jen hlava nefunguje, smysly nejsou funkční. Když říkáme dobrý den, je ticho. Přinesla jsem ti kytku, ticho. Není žádná odezva. Tělo je tiché, je v kómatu. Žije, není mrtvé, ale nereaguje, prána majakóš.
Potom je to manó majakóš, to je videokamera, která všechno vidí, slyší a reaguje podle toho, jak je to formátované. Nad tím je vigján majakóš. O tom budeme hovořit ve čtvrtém dílu. Kde smysly nejsou zapotřebí. Zavřeme oči, můžeme být, kde chceme. Jsme teď každý doma u svého PC, ale když zavřeme oči, možná budete sedět v Sedmihorkách nebo na Novém Zélandu. To je vigján majakóš. Poslední je ananda majakóš. Splynout do věčna, to je záležitost čtvrté kapitoly. 
Prána majakóš, je koš, kterým se zabýváme. Je to to, co odděluje živé od mrtvého. Co je živé má prán, co je neživé nemá prán. Sledování, pozorování prán, vnímání prán, ovládání prán, je prán-ajám.
Poznání, procítění prán, to je pránájám. To je tato druhá kapitola, která následuje po praxi první kapitoly Hathajóga pradipika jam-nijam-ásan. Máme dokonalé, stoprocentně čisté tělo bez toxinů, bez problémů, bez blokády. Člověk začne pracovat na energii, kterou je člověk člověkem. To je ta energie. Nikdy neříkat, že člověk má energii. Člověk je energie. Proč to komplikovat, i když to není česky. Člověk znamená energie. Není energie, není člověk. Říci, že člověk má energii, je holé nepochopení, nedorozumění, je to tma.
Takže toto je úvod pro vstup do pránájám. Celá kapitola bude věnována prán, který udržuje tělo živé.

Kóša
Dnešní jóga je výuka, která frčí na trhu. Bůh ví, co všechno lidi vymyslí. Když dáte vyhledat na internetu, co to je panč kóš, tak najdete stoprocentní hlouposti. Že v cibuli sedí člověk, to je anna majakóša, další obal prána majakóš a další, a jedou do esoteriky, dnešní doba je esoterická,  to je neuvěřitelné. Jóga se stává esoterikou, jóga se stává stravovacím režimem, vegan, vegetarián, raw, makrobiotik, stravování podle krevních skupin, nevím, co všechno se vymyslí a přilepí k józe. 
To vypadá jako hejno ptáků. To nemá nic společného s jógou. Totéž je spojené s pojmem panč kóš. Panč kóš je jeden kóš a ten se jmenuje život. To je pět kóš a dohromady jsou svázané do jednoho kóš. S tím, že jedné se říká anna maja kóš, prán maja kóš, manó maja kóš, vigján maja kóš, ananda maja kóš. Je to jedna, jako jedna buňka, jedna jako jedno tělo, jedna jako jeden život, jedna jako jedna planeta, jedna jako jeden vesmír. Prostě je to jako pět kóš. Ve kterém je anna maja kóš. Ta buňka může být živá, ale protože má anna je to mrtvola, je to biftek, který můžeme smažit. Je-li tam prán maja kóš, tak anna a prán znamenají, že už je ta buňka živá, ale nemá vědomí, znamená, že nevnímá, smysly jsou vypnuté. Když se smysly zapnou, tak člověk vnímá a reaguje.
Takže annamaja kóš, pránamaja kóš, a když se k tomu připojí i manó maja kóš, už vnímá život. Buňka, tělo, těleso, planeta, ta určitá jednotka už může vnímat okolí. Když se přidá vigján může i myslet. A když se přidá ánand maja kóš, který se rozšíří, tak ostatní zhasnou a běží jen ánandamaja kóš, a tomu se říká samadhí. To je ve čtvrté části Hathajóga pradipika a v první části Pataňdžali jógasútra, kde je ánandmaja koš na plné pecky v každé buňce. Takto to má člověk vnímat, že je vše v jedné buňce. Kóš nejsou obaly. Žádný obalový systém. To nemá ani hlavu ani patu, ale pro ortodoxi a bhaktivédanta, těm to stačí. Pro bhaktijógu není žádný zákon. Aštangjóga není bhaktivédanta, bláznění. Bhakta je blázen. To se tak odjakživa říká, oni tomu věří a nepotřebují žádné potvrzení. Nepotřebují logiku, pro ně není žádná logika důležitá. Existuje jen bhaktivédanta. Existuje oddanost. Oddanost je vrcholem. Každý jógín považuje bhaktijógu za vrcholovou, protože dokáže věřit i tomu, jestli to je nebo není, logika není respektovaná. To je špičková schopnost, je mimolidská. To není normální, to je exkluzivní schopnost člověka věřit čemukoli, bez logiky, to je bhakti. Lidé, kteří jsou bhaktijóga, by neměli diskutovat na logické úrovni, protože potom nejsou na úrovni bhaktivédanta. Bhakti je to, že tomu člověk věří, je to slepá víra, nemá analogii. Ale aštangajóga je gjánjóga, je rádžjóga a tam logika funguje. Vše je tu postaveno na logice, stejně jako ájurvéda. Bez logiky není žádná rádža jóga a není vůbec ájurvéda. V józe je třeba větší dávka oddanosti. V bhaktijóze je třeba 100% oddanost. Když je jen 99%, pak to není bhaktijóga. Ale dnes je v tom guláš. Nejenom maďarský guláš, ale je celosvětový.
Pančamajakóš, jak chápe jóga, šank višejšika, jsou pančkóš. Jsou to součásti buňky, je to pět úrovní buněk, pět úrovní existence, pět úrovní těla, pět úrovní člověka, tak je to chápáno.
Lidé rádi vysvětlují aury, a bůh ví, co všechno, co je člověk. A tak esoterika kreslí kóši, jednu na druhé. To je takové dogma. Lidi, kteří hledají logické vysvětlení, tam logiku nenajdou. Nekritizujte je, je to jejich víra, ale je to nedobré, když přesvědčují ostatní. Věřit člověk může čemukoli, ale přesvědčovat o své víře, to není dobré. Přesvědčování jde jen logikou a analogií, a to funguje jen do určité schopnosti člověka. Někdo to také nebere, a pak to nemá smysl, to je hraní na harmoniku před krávou. Je vyloučená věc, že bude tancovat.
HANKA: „mě to předtím nedošlo. Pančakóš - nedošlo mi, že je to v každé buňce. Nepředstavovala jsem si to jako cibuli.“
Ty jsi v životě neviděla buňku.
„Viděla jsem jen, co jsme si kreslili.“
Vlastníma očima jsi ji neviděla, ale věříš, že existuje.
Jsme takový hlupáci, věříme lidem. Kde je naše víra? Naše víra je v titulech, křídových papírech, televizních moderátorech, a vůbec není tam, kde jsme sami. To je problém člověka.
„Zjišťuju, že vše je jinak, než to vypadá.“
 Vždy to člověka překvapí, když je to jinak, než si myslel. Proto co si myslel včera, to dnes neplatí, co platí dnes, to nebude platit zítra, a proto tady sedíme. Alespoň můžeme škrtnout, co máme zaryté v hlavě, že existuje nějaká pravda. Pravdy neexistují. O tom musíme být přesvědčeni. Čemu jsme říkali pravda včera, to není dnešní pravda. Nevíme, jestli bude dnešní platit zítra, a neustále se držíme slova pravda. Je to velmi bolestivé. Že to není tak, jak jsme si mysleli. Když tě poprvé políbil přítel. Beru si tě na celý život. Je to napsané, jsou svědkové, ale pravda to být nemusí. To byla pravda jen v daném okamžiku. To byla akce k danému okamžiku, co bylo potřeba, to se řeklo. A někdo myslí, že je to celoživotní. Ty jsi mi říkal, že budeš celý život se mnou a já umírám, tak pojď se mnou do hrobu. On řekne, ne tady máš kytku, čau. Najednou to sakra neplatí. I když jsme si vyměnili prstýnky, slibovali jsme si, že budeme i příští život spolu, nejdu. V listopadu na dušičky vyčistím hrob.
Kde jsou pravdy, čemu má člověk věřit? Nemůže ničemu věřit. Protože lidská pravda je postavení hradu v písku na břehu moře v Chorvatsku, který vydrží 6 hodin, přijde příliv a všechno smaže.
Zbytečným kravinám věříme, že se nám chce věřit, to je manó maja kóš. Že to víme, je vigján, když říkáme, že je to nepodstatné, je to ananda maja kóš.
To je rozdíl. Všechny kóši jsou pohromadě v jednom místě. Akorát přiblblá lidská hlava pořád chce něco, co není možné i za cenu, že pak má stres a může říkat, že má stres. Proč má stres? Protože chce něco, co není možné, z toho vzniká stres. Chtít něco, co je možné, z toho stres nebude, stres je něco, co nezvládáme, co nemáme. Tím pádem touha, připoutanost,  kám, kródh, madh, móh, lóbh, program č.1. Vše, o čem se budeme bavit, je prán maja kóš. To, co udržuje tělo při životě. Nic víc.
To, co udržuje člověka v kómatu, je prán maja kóš. Když se zamyslíme,  jak funguje člověk žijící v kómatu, přesně známe definici. A tento pojem budeme řešit v dalších verších.